Jak AITHÉR vznikla
Vizi Lenky Kerlické dokázala zhmotnit designérka Eliška Monsportová, která ze zadaných moodboardů vytvořila návrh a zároveň se postarala o precizní technické zpracování při každém jednom kroku. Sama Eliška vás provede tím, jak náročný proces výroby má AITHÉR za sebou.
Tvar aromalampy vychází z nálad. V mojí představivosti se vytváří, prolínají textury a stopy, které jakoby zanechal jemný vánek, linoucí se vůně vzduchem, rozbouřené moře, sypký písek, nebo družné hlasy u společné večeře.
Vznikl tak objekt, který v sobě nese všechny tyto nálady. Někde je aromalampa ve své textuře jemná, křehká, jindy zase rozbouřená a surová.
Tvar bylo potřeba zaformovat do silikonu, abych mohla vytvořit voskové odlitky. Na vosk jsem následně dělala formu, která se po vyfouknutí rozpadla. Proto je na každý kus potřeba forma nová a výsledný tvar je vždy unikátní. To ale neznamená, že z každé formy je jeden finální výrobek. Někdy se stane, že z jedné formy není ani jeden kus. Sklo je křehké a často se přihodí, že při nějaké fázi procesu něco křupne a rozbije se. Střepy ale ke sklu patří a musí se s nimi počítat i ve výrobě.
Když byl vosk zalitý v sádře, bylo potřeba jej ve speciálním napařovacím boxu z formy vytavit. Když se tak stalo, formu jsem očistila a udělala do ní vzdušníky neboli mini dírky, které při foukání odvádějí horkou páru ven tak, aby do sebe sklo dokonale otisklo požadovanou texturu.
Jelikož jsem texturu udělala velmi členitou a reliéfní, udělala jsem vzdušníků opravdu hodně. Ondrovi se do formy pak dobře foukalo, ale mně málem uhořely ruce. Pára šla krásně ven, sklo se mi pod rozžhavenou formou rozpínalo pod rukama, pára pálila a díky tomu se sklo mohlo dokonale otisknout do formy.
Vyfouknutému tvaru se po vychlazení v tamprovně uřezaly kopny, což je přebytek skla, který vznikne u foukací píštaly.
Uřezané kusy je potřeba zabrousit na hladině tak, aby stály rovně, vyvrtat do nich díru na mističku a poté ruční bruskou dotvarovat horní otvor. Tato část výroby je pro každý kus velmi riziková, protože se může stát, že se pod náporem drobných ale velmi silných vibrací, které vznikají při vrtání nebo odbrušování roztříští. Abych zahladila stopy po nástrojích, každý kus prošel lázní v kyselině, která matné stopy vyleštila. Důležitou ruční částí byla také výroba mosazné mističky u pana Poledne.
Když je kovovýroba hotová, napasovává se na každou aromalampu mosazný stojánek přesně na mističku. Tím, že je každý kus jiný, je potřeba více času a trpělivosti, aby vše hezky doléhalo a mistička mohla hrdě nést vůni prostorem, sklo dělat tajemné kmitající stíny a hřát u srdce každého, kdo ocenil dlouhou cestu, kterou český kus skla musel urazit.